Chemie v kuchyni aneb máme se éček bát?

Éčka jsou takoví strašáci moderní doby. Varují nás před nimi kvanta článků na webu i v časopisech, diskutují o nich odborníci i laici a přesto si lidé stále nejsou jistí, jak jsou škodlivé. Přitom je najdeme ve složení skoro všech dobrot, které s chutí dennodenně baštíme. Proč je tedy výrobci do svých receptur přidávají? Máme se jich opravdu obávat? A je vůbec nějaká šance se jim vyhnout? Pojďme se jim podívat na zoubek.

shutterstock_376614853

Nejdříve ze všeho si pojďme říct, co se pod tím tajuplným názvem skrývá. Někteří si myslí, že jde o lidovou zkratku pro emulgátory, ale chyba lávky. Písmeno E s číselným kódem je jednotné označení stanovené evropskou legislativou a jde vždy o jednu konkrétní látku. Výrobci mají každopádně na výběr, zda použijí označení s éčkem, nebo dají přednost skutečnému názvu. Teď čert, aby se v tom vyznal!

Laboratoř na talíři

Správně bychom jim měli říkat přídatné látky, aditiva. Výrobci je do potravin přidávají hlavně kvůli zvýraznění chutě, vůně nebo rozjasnění barviček. Pomáhají také držet tvar a prodlužovat trvanlivost. Na tom přeci není nic špatného, viďte. Přeci nechcete vyhodit zkažené jídlo ještě před rozbalením hned druhý den po nákupu. Jenže najdou se i další důvody.

Méně poctivým umožňují přídatné látky třeba zjednodušení a zlevnění výroby, což v překladu do češtiny znamená ošizení. Vezměte si takový jogurt s kousky ovoce. Místo drahých přírodních surovin se přidává chemická náhražka dodávající exotickou chuť a na zvýšení objemu se naředí vodou. Bez takových emulgátorů, které to vše pěkně drží pohromadě, bychom si do ledničky dali místo jogurtu rozteklou kejdu.

Nic se nemá přehánět

Existují samozřejmě éčka, která jsou zcela přírodní, a běžně je najdeme ve spoustě potravinách. Může to být kyselina citronová či vitamin C pro své konzervační účinky, výtažek z kopřivy jako zelené barvivo, také včelí vosk nebo i plyny. Koneckonců dusík a kyslík dýcháme celý život. Někdy se tyto látky se stejným chemickým složením vyrábí synteticky kvůli levnější výrobě.

Kapitolou samo o sobě jsou ovšem aditiva, která mají vliv na naše zdraví. Některá z nich se dokonce vyrábí z ropy a dehtu a výrobky jsou pěkně barevné a nablýskané. U citlivých lidí mohou vyvolat alergickou reakci, ekzémy, hyperaktivitu u dětí, zhoršit astma. Výrobci to s nimi samozřejmě nesmí ze zákona přehánět. Patří sem běžně používaný glutaman ke zvýraznění chutí nebo syntetická azobarviva. Velké podezření se dokonce vznáší nad umělým sladidlem aspartamem, že způsobuje hormonální nerovnováhu a má karcinogenní účinky. Už jen kvůli tomu, že se často přidávají do cukrovinek, je potřeba mít přehled, co děti baští.

Nakonec tu máme látky, které se sice dříve bez problémů používaly, později však vědci s jistotou zjistili, že mají karcinogenní a jiné opravdu nebezpečné účinky. Ty jsou zcela zakázané a na etiketách by se třebas formaldehyd, bifenyl nebo bromičnan draselný dříve používaný jako kypřící prostředek neměly v žádném případě objevit.

Jde to i bez pomocníků

Naštěstí existuje nepřeberné množství webových stránek s popisy všech nežádoucích účinků a  hodnocením z hlediska škodlivosti na lidské zdraví. Občas je proto fajn kouknout se na etiketu a prostudovat, co si skutečně dáváme na talíř. A pokud ve složení éčka převládají, raději ho nechat v regálu.

Kdo má ale čas studovat sáhodlouhé seznamy. Vždyť máme možnost se přísadám zcela vyhnout nákupem nezpracovaných potravin, u kterých stoprocentně víme, co jíme. Ovoce a zelenina, celozrnné výrobky a nepasterované mléčné výrobky jsou těmi nejpřirozenějšími potravinami s nepřeberným množstvím chutí a vůní, které žádná chemie nikdy nemůže nahradit.