Jak se kapr dostal na náš štědrovečerní stůl

salat_rizek_600x400

Dovedete si představit Vánoce bez smaženého kapra s bramborovým salátem? Možná vás překvapí, že tomu není ještě ani sto let, co kapr připlul na náš štědrovečerní stůl. Za jeho popularizaci u nás vděčíme Magdaleně Dobromile Rettigové, jejíž recept na smaženého kapra poprvé vyšel v kuchařce až v roce 1924. Jeho obliba pak velmi rychle rostla a od poloviny 20. století už naše sváteční stoly neopustil. A co si na Vánoce dopřávali naši předci?

Vánoce bez masa

Chudší lidé si mohli dovolit maso jen velmi zřídka a tak typická štědrovečerní tabule bývala bezmasá. Jednotlivé pokrmy se lišily dle kraje, ale s večeří se typicky začínalo po celodenním půstu s objevením první hvězdy. Křesťané si tak připomínali okamžik Ježíšova zrození pod betlémskou hvězdou. Mezi první chody patřily oplatky s medem či s šípkovou zavařeninou. Často následovala zasmažená polévka s houbami, houbová omáčka či zelňačka. Nechyběla ani slavnostní kaše z jáhel, krupice nebo hrachu. A dodnes je u nás populární tradiční houbový kuba, který se připravuje z krupek.

Ryby na štědrovečerním stole

Ačkoliv se u nás ryby hojně jedly už ve středověku, bývaly výsadou bohatých domácností. Mezi oblíbené pochoutky patřil kromě kapra i losos, který byl tehdy hojně rozšířený. Až s obnovou rybníkářství na přelomu 19. a 20. století se kapr stal běžně dostupnou rybou i pro chudší vrstvy obyvatel. Z této doby máme také první zprávy o přípravě ryb pro štědrovečerní tabuli. Obalovat je ve strouhance však nebylo vůbec běžné, typickou úpravou bylo vaření „na černo“- tedy se sladkou omáčkou se švestkami, ořechy či perníkem.

Zdobení stromku a vánočka

Smažený kapr však není jedinou tradicí, která do Čech přišla relativně pozdě. Například zdobení vánočního stromečku se k nám dostalo ze sousedního Německa až v roce 1812. Za první ozdobený strom u nás vděčíme tehdejšímu řediteli Stavovského divadla v Praze, který jej pro své přátele přichystal jako překvapení. A na nyní již tak zdomácnělé svíčky jsme si pak museli počkat dalších skoro 50 let.

Naproti tomu věštění z rozkrojených jablek či pečení vánočky patří mezi staré lidové tradice. Původně se však jako vánočka označovalo neslazené pečivo z bílé mouky, které křesťané pokládali na stůl jako připomínku Kristova dětství. Běžné bylo také čarování se slámou, připomínkou chléva, ve kterém došlo k narození Ježíše. Hospodyně s ní například ovazovaly stromy, aby v příštím roce dobře rodily.